Galerie Kaplanka se nacházela v Českém Krumlově, hned pod patou schodiště, které vede k hlavnímu krumlovskému kostelu sv. Víta. Krásný renesanční dům s arkýřem upoutá pozornost každého návštěvníka, který přichází z náměstí ke kostelu. Tento dům se jmenuje Kaplanka, protože sloužil v minulosti českokrumlovským kaplanům pro ubytování, ale i jako stáje a sklad. V této části jsme s manželem začali v roce 2000 budovat vysněnou galerii. Nejprve měla dvě místnosti, ale každý rok jsme odhalili a zrekonstruovali další místnost a na konec i gotický sklep. Vše bylo pod nánosy bláta, špíny a nepořádku. Za krátkou dobu se nám podařilo vybudovat nejhezčí českokrumlovskou galerii. V uplynulých letech zde měli výstavy manželé Brichcínovi, Milan Doubrava, německá maláířka Christine Falk a mnoho dalších autorů. Výstavy doplňovali koncerty či  autorská čtení. Hlavní výstavu, kterou jsme vernisáží otevírali vždy poslední červnový čtvrtek byla výstava moje, později i s dcerou Terezkou. U vchodu do galerie nesmělo chybět jazzové trio Avalon a návštěvnost byla opravdu veliká. Dodnes mám schované náštěvní knihy, kde jsou vzkazy od návštěvníků snad z celého světa. Díky těmto vzkazům také vím, kam mé obrazy a sochy putovali. USA, Kanada, Austrálie, Japonsko, ale i Korea, Norsko, Jihoafrická republika a další a další...

Velkou nevýhodou galerie byl pouze sezóní provoz, tedy čtyři měsíce otevřeno a velké náklady na provoz celoročně. V roce 2008 jsme museli z ekonomických důvodů provoz Galerie Kaplanka ukončit. Nádherný a opravený prostor, který mnozí obdivovali zůstává do dnešních dnů stále nepochopitelně uzavřen...

I přes spoustu práce a problémů na výstavy v Českém Krumlově moc ráda vzpomínám, nejraději jsem měla instalace výstav, kdy každý obraz, každá socha měla své přesné místo, aby co nejlépe vynikla. Díky této galerii jsem také mohla rozdat radost ze svých děl, kterou jsem do nich vložila a návštěvníci "naší" galerie se z nich radují opravdu po celém světě.

Tuto výstavu nám pomohla zrealizovat naše dlouholetá přítelkyně Ema Majerová a já jsem jí dostala jako dárek ke kulatým narozeninám. Je pravda, že ve svém rodném městě málo vystavuji a tak jsem byla ráda za opravdu krásný a prestižní prostor. Na výstavu přišlo mnoho přátel a to je vždy příjemné. Příjemná byla i instalace. Vše bylo připraveno, závěsné systémy i osvětlení a krásný velký prostor.

V Brně máme skvělé přátele, ktří provozují jedno z nejlepších kadeřnictví v republice a tento prostor na Dominikánském náměstí v centru města je také od počátku vybudován jako galerie. Jezdíme sem rádi, nejenom kvůli manželům Špilarovým, ale i proto, že brněnské publikum je uměnímilovné a je nejenom hojná účast, ale i velmi příznivé ohlasy. Tím, že prostor už dobře znám, vezeme obrazy a sochy předem vybrané, které vím kam instaluji. I dcera Terezka zde má úspěch. Kde lidé sedí a přemýšlejí nad svým zkrášlením, vnímají příjemné a pozitivní obrazy dvojnásob dobře.

Jsem ráda, že mohu "v Brně u Špilara" pravidelně vystavovat.

Na soukromém zámku v Nesovicích dělal kastelána velmi schopný mladý muž, který soustavně sháněl nové podněty, nové autory, nové výstavy. I zde byla vazba na Galerii Kaplanku, kde moje obrazy viděl. Po rychlé dohodě jsme instalovali pro letní sezónu malou výstavu. Zajímavostí byly sochy v kombinaci pórobetonu a starého secesního skla, které jsme získali od našich vídeňských přátel.

V létě 2007 jsem byla oslovena ředitelem kanceláře Královké Vyšehradské kapituly, zda bych pro zahradu vevytvořila betlém, který je potom vystaven přes vánoční dobu. Samozřejmně jsem nabídku přijala. Ulice kolem sídla kapituly vede ke Slavínu a Vyšehradskému chrámu sv. Petra a Pavla je stále plná turistů. Plastika na dřevěné desce, která pochází ze stupně starých varhan, působila příjemně a zůstala na mnohých fotografiích japonských turistů. 

Pro konzervativní pány kanovníky, byl betlém příliš moderní a scházel na něm oslík i volek. Tak jej máme doma... (ten betlém)