V průřezu, můžeme pozorovat posun v tvorbě autorky.
Něžné tváře nahrazují geometrické obrazce a siluety postav krásných dívek a tulipánů, které se nám tolik líbily, nahradily jiné tvary, mnohem střídmější a jednodušší. Každý autor, pokud chce kráčet pravdivou cestou se dostává na určité křižovatky. Křižovatka úspěchu? Málokterý z dnešních autorů se může pyšnit plnými návštěvními knihami z výstav jaké má z Galerie Kaplanka autorka. Ještě méně výtvarníků může tvrdit, že má své obrazy snad ve všech světadílech a nejedná se o jeden či dva ale mnohačetné desítky. Všechna tato díla byla převezena do domovů po celém světě, aby tam rozdávala radost a máme zprávy o tom, že to tak je. Druhá strana křižovatky úspěchu je strana umělecké pravdivosti a vnitřních pocitů autora.
Autorčiny obrazy a sochy neztrácejí onu podmanivost a poetičnost, jen jsou trochu dál. Hledíme li na kontury soch či postav, otevírá se nám větší prostor pro naší představivost, přesto však vnímáme onu ženskou a něžnou duši, která dílo vytvořila. U obrazů je tomu podobně, obrazce, které se nám mohou zdát banální, ale takovými nejsou. Hleďme co znamenají, či kam naše myšlenky posouvají. Jistě můžeme s říct, že tvorba, kterou autorka ukazuje je tvorbou mnohem více minimalistickou, než ta předchozí. Minimalismus však vnímejme jako oproštění od toho co mohlo vytvářet třeba dobrý dojem ale nepostihovalo již vnitřní cítění autorky. Oproštění od věcí, které nás obklopují a jejich nepotřebnost si uvědomíme až když nás někdo upozorní.
Velmi důležitou předností je autorčin smysl pro prostor a barvu a proto jsou její instalace mimořádně zdařilé.